Po narození prvního dítěte jsem se těšila, že se připojím ke skupině maminek, abych si mohla vyměňovat rady a příběhy, sledovat, jak se moje dítě socializuje a hraje si, a případně si najít nějaké kamarádky. K jakému stolu jsem tedy byla připravena usednout? S pocitem obav z kojení a touhou podělit se o své zážitky z dlouhých nocí spolu se synem a snahou zvládnout látkové pleny, abych ušetřila pár dolarů, jsem si neochotně vybrala skupinu s názvem Připoutané rodičovství.
Skupinové myšlení?
Netušil jsem, že se dostávám do obrovské pseudovědy, bludu a, jak jsem se později dozvěděl, do psychologického fenoménu zvaného skupinové myšlení. Musela jsem vidět červenou vlajku hned poté, co jsem si v životopisech některých z nich přečetla slova jako "proti očkování" a "akupunktura", ale mé vnímání bylo zkreslené touhou získat přátele. Můj prvotní dojem byl, že dívky vypadají mile - dokonce obyčejně. Jistě, byly to samé vačnatky, které používaly znepokojivou nenávist ke koloběžkám, ale necítila jsem se stydlivě, když jsem musela kojit na veřejnosti, protože jedna dívka, která ji vybičovala, byla pro celou skupinu pokynem k následování.
Měl jsem si tedy všímat skupinového myšlení. Měla všechna batolata a miminka úplně stejný cyklus krmení, jako když se sejde skupina dívek a vzájemně si synchronizují menstruační cykly? Ale můj čas strávený s touto skupinou byl čím dál podivnější. Ne, byla to krize. Uh, v té době jsem se bála, že budu mít zdravé miminko. Nesnažila jsem se vyhrát soutěž s dívkou, která rodí na chodbě. Znovu opakuji, že nechci riskovat její život, abych se pak mohla chlubit.
Co to znamená?
Přírodní občas znamená smrt a to je pro mě příliš intenzivní. Přemýšlel jsem, jestli je "občas" fantastická odpověď? Opravdu jsem měla stres, kdykoli bylo třeba oslavit narozeniny. Měla bych ignorovat svůj napjatý rozpočet a koupit si ekologický výrobek americké výroby, abych získala jejich povýšené uznání, nebo si prostě pořídit zboží za rozumnou cenu a začernit nálepku'made in China'? Ano, měla jsem tu drzost zabezpečit imunitní systém svého dítěte tím, že jsem mu píchla vakcínu - zbraň, abych se bránila proti viru, jehož posláním je trvale oslabit jeho tělo, mučit ho a zjizvit a trvale ležet v klidu a čekat na důvod, který by mu později ublížil jako pásový opar.
Ne, ještě jsem neměl odvahu to říct. V tu chvíli mě šokoval tón té dámy, byla jsem zmatená z náhlého utichnutí diskusí, které ještě před pár minutami kvetly kolem mě, a cítila jsem se trapně, když na mě deset dívek vyděšeně zíralo. Musela jsem tehdy a tam utéct jako o život. Vyčnívala jsem více než jedním způsobem jako podivínský člen nefunkční skupiny. Pro začátek jsem nejenže chodila do ordinace mainstreamového lékaře (spíše než k naturopatovi), ale pravidelně (jako dvakrát ročně ) jsem navštěvovala mainstreamového zubaře. Tato specifická skupina dívek měla naprostou hrůzu z rentgenových přístrojů spolu se sonografy nebo moderní medicíny obecně.
Vezměte v úvahu
Nejsem proti porodním asistentkám nebo dokonce porodům doma, pokud jsou zavedena bezpečnostní opatření, ale z jedné těhotné ženy mě zamrazilo, když trvala na tom, že není nutné vědět, zda její nenarozené dítě má postižení nebo zdravotní potíže, dokud se nenarodí. Prohlásila, že všechno je v rukou božích a nevidí žádnou výhodu v tom, že se pomocí sonografu dozví, v jakém stavu je její nenarozené dítě.
Žádný přínos?
Co kdyby dítě trpělo život ohrožující chorobou nebo onemocněním, jako je například omfalokéla, kdy játra, střeva nebo jiné orgány rostou mimo břicho? Co kdyby po narození potřebovalo okamžitou a specializovanou péči? Co kdyby dítě umíralo a muselo se narodit předčasně, aby se zachránilo? Některé z těchto dívek si byly příliš jisté svým "přirozeným" životním stylem, že ohrožovaly své nenarozené dítě tím, že odmítaly mimořádně jednoduché nahlédnutí do dělohy. Nejsem úplně proti domácímu vzdělávání a z první ruky chápu, že státní školy nejsou dokonalé a ano, najdou se v nich obtížní učitelé a ano, jsou v nich díry, ale obtížné díry a nadřízené najdete i v životě.
Vím, že máte obavy z šikany nebo deprese z toho, že jste během dne odloučeni od svého dítěte - ale proboha, nemůžete své děti držet v bublině! Když jsem mluvila o zápisu syna do školky a těšila se na školu, buď jsem dostala příval otázek (zkoumala jsi instruktora? Můžete tomuto instruktorovi důvěřovat? Bude učitelský sbor při výuce zavřený?"), nebo náhlou změnu tématu. Jedním z důvodů, proč někteří čekali na domácí vzdělávání (ačkoli ve skupině nebylo mnoho úrovní, natožpak učitelský diplom), bylo to, že potřebovali, aby se jejich vlastní náboženství prolínalo všemi aspekty učení.
Nezapomeňte na
Lze tedy konstatovat, že tyto děti by se neučily o velkém třesku, evoluci nebo pohlaví. Jiné se pouze snažily ochránit své ceněné skvosty ve velkém zlém světě, který zahrnoval agónii, kterou je učení se pravidlům. Ve skutečnosti existovala nekonečná sbírka mimořádně přísných pravidel, kterými se řídila hlavně matka. V zářivě barevných brýlích, které tyto matky nosily, však platilo heslo, že jako skvělý rodič musíte nechat své děti vést. Děti měly jít svou vlastní přirozenou cestou, aniž by jim matka říkala, co a jak mají dělat. Takže se často podléhalo stěžování, trucování a záchvatům vzteku.
Pokud matka mluvila s jinou matkou a dítě ji vyrušilo a škublo ji za ruku, matka se vždy nechala dítětem odtáhnout. Pokud se dítě rozhodlo, že chce jít domů, matka šla domů. Pokud se dítě v obchodě s potravinami vztekalo, matka opustila vozík s jídlem a odvezla jeho ubohý zadek domů. Dítě mělo v podstatě vše pod kontrolou a téměř vždy vyhrálo. Když jsem na své dítě jen trochu přísně promluvila, dostalo se mi sprostých pohledů. Dokonce i přestávky na vyučování byly odsuzovány. Kéž bych si to vymyslela. Zajímavé bylo, že existovalo místo, kde děti nikdy nemohly vyhrát: jídlo.
Podívejme se...
Mnohé z těchto matek se chovaly, jako by trpěly poruchami příjmu potravy, a byly posedlé kaloriemi, tukem, sodíkem a zejména škodlivostí cukru. Jednou jsem byla svědkem toho, jak dvouleté dítě zoufale lovilo v maminčiných skříních jakýkoli kousek výživy. Když jsem upozornila matku, která byla na dvorku, bylo totovi nakonec dovoleno vzít si pár bio krekrů, které byly fermentované. Tato konkrétní matka se později vyděsila, když její syn objevil sáček bezlepkových sušenek, které si schovávala pro sebe, a snědl je. Tvrdila, že pobíhal divoce po domě a byl pro všechny případy typickým dítětem s vysokou energií. Já dbám na zdraví a většinu jídel připravuji z ničeho, ale to, co jsem viděla, bylo absurdní.
Vezměte na vědomí
Dítě, které roste, potřebuje jídlo; chce své tělo nasytit, ne jíst jen tolik, aby sotva přežilo. Pochoutky byly vždycky chabé. Na další narozeninovou oslavu své dcery nabídla jedna maminka ovoce a zdravé dýňové muffiny. Podívejte, dort by se neměl jíst každý den, ale sakra, na dort je čas, stejně jako na tanec, a ano, narážím na film Footloose a věřím, že celá skupina by se jeho zhlédnutím mohla leccos naučit. Nepravidelným členem skupiny jsem byl něco přes rok, než jsem ty kecy přestal snášet. Už dlouho jsem neviděla holky tak namyšlené, jak vychovávají, a tak přesvědčené, že mají život plně vyřešený. Kdo to má? Věřím, že většina lidí, zejména rodičů, je neustále ve stylu "experimentování" a neustále zpochybňuje sebe a svá rozhodnutí. Přesáhlo to jejich jistotu k naprosté netoleranci vůči ostatním, kteří by se nemuseli řídit jejich na sobě založenými životními pravidly.
Pokud jste podstoupili císařský řez, očkování, zaměstnávali jste formulace nebo jste své děti krmili neekologickými potravinami, v životě jste selhali. Našla jsem však několik příčetných maminek, které se tajně přiznaly, že své děti očkovaly, plánovaly je poslat na vysokou školu a (světe div se) občas si dopřály cheeseburger. Mnohokrát jsem se v diskuzích cítila ostrakizovaná, ale pokračovala jsem, protože můj syn navázal několik přátelství a kvůli němu jsem na pár schůzek chodila, i když jich bylo málo. Cítila jsem se také jako tajný investigativní reportér a poslouchala, slyšela a později zjistila, že skupiny, jako byla ta, v níž jsem byla krátce členkou, pravděpodobně přispěly k vypuknutí epidemie černého kašle ve státě Washington.
Závěr
Jakmile jsem vyšla ven, zjistila jsem, že tyhle holky, nebo spíš holky jako ony, nemůžu úplně eliminovat. V parku, v zoo i v obchodě s potravinami jsem se často dávala do řeči s místní maminkou, která začala vyprávět o zlu krmení z láhve, ujišťovala mě o rizicích běžné medicíny, a než jsem se zmohla na slovo, naléhala na svůj oblíbený homeopatický lék na chřipku. Okamžitě jsem si uvědomila, že takové matky jsou všude a šíří své životní poselství. Zpočátku jsem doufala, že jsou jen anomálií - jen nějakou podivnou intenzivní pseudovědeckou skupinou, na kterou jsem náhodou narazila, ale brzy jsem si uvědomila, že tyto dívky jsou v menší či větší míře součástí rostoucího hnutí.